Lze fóbii navždy vyléčit?
Hodně z vás (nás) se ptá, zda lze emetofobii vyléčit.
Nejprve bych ráda upřesnila termín „vyléčit“. Fobie je přehnaná neadekvátní reakce na určitou situaci či jev. Je možné, že ač tuto reakci dokážeme NĚJAKÝM ZPŮSOBEM (většinou kombinací samopomoci, psychoterapie, expozice, medikace – antidepresiva či prášky na uklidnění) potlačit, na stresující jev si zvyknout, tak nám stále to, čeho se bojíme, bude představovat určitou potíž. Bohužel slovo „potlačit“ evokuje nestálost, stav, kdy strach a panika mohou kdykoli vylézt z úkrytu a opět tropit neplechu. Zagooglíme-li, pak zjistíme, že se v souvislosti s fóbiemi setkáváme častěji se slovem léčit nežli vyléčit (ach, ještě, že máme v češtině slovesné vidy). Trošku mě to zamrzí, protože bych se ráda s fóbií rozloučila navždy, věděla, že už nikdy nebudu muset řešit kdejakou střevní chřipku v okolí, že mě nechá majonéza na hranolkách úúúplně chladnou, a autobusem jezdit budu moct i nacpaná k prasknutí.
Sama se za vyléčenou nepovažuji, zejména proto, že ačkoli dokážu normálně žít, do většiny situací se přes obavy dokážu dokopat, tak občas na mě příjde panický záchvat příjde. Nepodařilo se mi najít nějaký časový systém či pravidelnost, se kterou by panika přicházela. Prostě jsem si zvykla na to, že můj život je jako na vlnách – jednou je nějakou dobu (klidě i pár měsíců, let) dobře, jindy se panika hlásí o slovo téměř denně. Podotýkám, že emetofobie není mým jediným problémem: trpím opakovaně znovu se objevujícími středně těžkými depresemi a migrénami. Ve všech případech se jedná o problém chronického typu, nikomu se nepodařilo odhalit jejich přesnou příčinu (či kombinaci příčin) ani léčbu.
Zvracení není asi příjemné nikomu, a nikdo asi nebude rád a ochotně zvracet za svědectví ostatních. Nicméně strachovou reakci/paniku příznačnou fóbiím lze potlačit, a to téměř do vymizení. Když se mě člověk zeptá, co mě v životě nejvíc trápí, tak emetofobie bude na nějakém xtém místě. Pořád ve mně někde trošku bublá, ale není to nic, co by mě po většinu života nějak omezovalo. Když na mě jde panika, mám osvojenou celou řadu prostředků, které mi pomohou se uklidnit (dýchání, různá cvičení, a v poslední řadě pak i neurol, když se stresových podnětů sejde mnoho). Nepříjde mi, že kvalita mého života by byla nějak výrazně omezená kvůli panice či fóbii. Tak tomu ale nebylo vždy, tudíž posun v tomho běhu na superdlouhou trať je patrný. A jak jsem už jistě zmiňovala, klíčem je akceptovat zvracení jako takové a dostat emoce pod kontrolou, tj. umět se nad panický záchvat nadnést a situaci (a její případné následky) realisticky zhodnotit.
Teď jsem bohužel ve fázi deprese, a to teda pořádné. Příjde mi, že vlivem medikace a jiných stresových podnětů se o mě panika pokouší čím dál častěji. Hodlám se o tom zmínit psychologovi na příští návštěvě, třeba opravdu najdeme souvislost mezi emetofoií a depresí, tím pádem bych pak získala pocit, že mám fóbii ještě více pod kontrolou…
A vám všem přeji hodně sil!
Emetofobie: strach ze zvracení a jak ho přemoci 
Zdravíčko lidi, chci se s vámi podělit o mou zkušenost kterou sem přešel ač sem myslel te to normálně nepřežiju. Zvracení nemam rad , jako menší sem zažil střevní chřipku kdy jsem zvracel 2 dny v kuse a mam z toho následky. Sem zvláštní typ emetofobika protože mi nevadí kdyz bych měl zvracet pod vlivem alkoholu ale mam paniku z toho ze pojedu autobusem a Pozvracim se. Je mi 18 a přibližně 5 let sem nezvracel,no ale přejdeme k problému co sem měl . Asi před 7 měsíci sem měl střevní chřipku , měl sem průjem a bylo mi na zvracení,za tu dobu sem se naučil nezvracet a nějak to přejít jen s nevolnosti , nicméně kdyz střevní chřipka pominula tak mi zůstali následky,ale takové co me neskutečne omezili. Nemohl sem byt ve škole protože se mi začalo dělat permanentně špatne a lital sem furt na záchod ale nezvracel sem jen sem měl pocit ze budu , začal sem mít fobii ježdění v autobuse ze budu zvracet a ze mi celou cestu bude špatne,také ze sem jednou nastoupil do busu,zaplatil jízdenku a hned na to nastoupila nevolnost tak sem hned bus opustil a nikam nejel,nejhorší bylo ze me to tak psychicky trápilo ze sem byl zoufalý a bylo mi ještě hůř ,každy den mi bylo špatne , na omdleni,nevolnost,pálení žaludku a neustále kručeni v něm ,furt sem myslel na to jak je mi špatne a jak jsem zdrceny a bylo to strašně období . Zameskal sem nespočet hodin ve škole a měl sem tam problémy,autobusem sem nikam nemohl jet,nemohl sem byt nikde kde bych nemohl ihned na vzduch a sám sebe uklidnit . Navštívil sem doktorky ale nikdy sem se s fobii nesveril,nechal sem si předepsat Omeprazol a přibližně měsíc sem ho po ránu bral na Holý žaludek s tím ze mi to nechá v klidu žaludek a tak me to jakoby uklidnovalo a věděl sem ze mam v sobě něco po čem mi snad špatne nebude , rozhodl sem se o můj žaludek starat,pil sem vincentku,hodně čisté vody,jedl zdravě a byl ve společnosti lidi se kterými mi bylo dobre , po týdnu sem zatl zuby a šel do školy , první hodinu mi bylo strašně ale pak se mi zázrakem udělalo lepe protože sem překonal sám sebe,odstranil sem blok a od te doby mi ve škole špatne nebylo,to me dostalo do fáze kdy sem věděl ze se s tím dá něco dělat,hodně sem v te době pracoval protože v práci sem na to nemyslel a celkové sem furt něco dělal abych nemyslel negativně a psychicky si nepřivolal nevolnost . Mohl bych tu psát ještě hodiny o tom jak mi přesně bylo a tak ale teď je mi dobre , všechno sem prekousl a začal žít s tím ze je to jen zvracení a ze to umím zadržet kdyby to přišlo a ze sem silný a zvládnu vše . Akorát autobusem sem od te doby ještě nejel a mam takový ten strach co kdyz se mi to vrátí a bude to zase v háji .. Proste je to o tom jak je člověk silný a musí si vytvořit ritualy aby měl jistotu sám v sobě ze mu nebude špatne nebo ze zvracení je lidské a kolikrát od nevolnosti pomůže to samé jako při otravě jídlem, to se proste u emetofob musí po zvracet at uz dobrovolně nebo povinnosti. Preju všem hodně štěstí a držte prosím palce at odbouram psychicky blok jízdě v autobusu,soucitim s vámi a buďte silný ! Nemá cenu si ubližovat kdyz se to dá léčit a všemu se pak zasmát ,myslete pozitivně a kdyby něco ozvěte se mi na e-mail jamesss158@seznam.cz . Rad si s vámi o tehlech problémech popovídam.
Ahoj, a moc diky za pribeh! Urcite velkou casti toho, co prozivas, zna kazdy, kdo strachem ze zvraceni trpil nebo trpel. Hlavne ten popis jak na zaludek pusobi psychika, to je presne to, co nas desne omezuje: nejdriv celkem v pohode, pak zaplatis jizdenku, no a uz se to cele veze. Ja se takhle na gymplu ucila jezdit autobusem: nejdriv jedna zastavka (nemohla to byt jizda delsi nez 30 vterin, ale mozek udela s telem a zaludkem svoje), pak dve, pak jsem si dala ukol, ze zajedu nakoupit (asi 5 zastavek) a za odmenu si neco koupim… no a nakonec to slo. Autobusy sice nemam rada doted, stejne jako lode a letadla, proste takove ty prostredky, ktere ma clovek spojene s tim, ze se nekomu muze udelat blbe, nicmene nima jezdim. Posloucham audioknihy, mam s sebou vodu a takove to mentolove „cuchatko“ do nosu (v autobuse byva obcas vzduch jako v poklopci, vsak vime), a snazim se treba tu pulhodinku busem vzit jako prijemnou chvili pro sebe. Nemuzu cist, nemuzu cumet do telefonu, tak se opru, zavru oci nebo koukam na krajiny, posloucham knihy, nevnimam ostatni cestujici.
Obcas si s sebou srabacky vezu travel gum nebo zazvor, obcas nejsem ve stresu vubec a nevadi mi ani 16 hodin lodi do Svedska. Muj dlouhodoby cil je proste prijmout to, ze lidi se obcas poblijou – presne jak pises ty. Je to obranna reakce tela, ktera nas chrani pred otravami, a v podstate na ni nic neni. Nikdo nerad nezvraci, ale je to „jen“ neprijemna chvile. To se mi to zase keca…
Je super cist, jak s tim bojujes. Ale i kdyby v zivote prislo nejake horsi obdobi plne stresu, a tys citil, ze se strach vraci, tak to neznamena, ze je „vse v haji“ – akorat proste tvoje telo reaguje na stres. Ber to jako prechodny stav, ze sice je to ted takove horsi, ale zase bude lepe, a ja ted vim, jak se tomu postavit. A kdyby ten boj sel blbe, tak vez, ze tim samym nebo podobnym problemem trpi tisice lidi, a ze ulevne metody existuji.
Preju ti, at odbouras busoblok, a at se ti pak zije lehce!
Akorat pozor na omeprazol a jina benza, jsou navykova – zvlast pri dlouhem uzivani.