O blogu

Když jsem sama s emetofobií bojovala (ca od roku 2004), bylo o ní na internetu v češtině velice málo informací, a když jsem známým vysvětlovala, co mě trápí, nerozuměli mi, dokonce ani někteří odborníci z řad psychologů netušili, o co se jedná… nebyl to lehký boj! Nicméně poté, co se mi trochu ulevilo, jsem na serveru Doktorka.cz zveřejnila svou emailovou adresu pro ty, kteří by si o emetofobii rádi popovídali – bavíme se o době tak 3 roky zpět, a ještě k dnešnímu dni dostávám občas emaily od lidí, kteří, zoufalí z boje, neví, jak s tímto problémem začít bojovat, žít. Chvíli jsem si dopisovala s některými podobně postiženými, ale časem se komunikace vytratila, jakuž to bývá…

Nicméně protože dotazů o radu neubývalo a mé emaily spolubojujícím se stále více podobaly jeden druhému, napadlo mě shrnout některé poznatky o boji s emetofobií na jedno místo, a založit takovou malou komunitu (ve stylu Emetophobia.com), kde bychom se mohli navzájem podporovat – v češtině:)

Nejsem samozřejmě první, kdo s podobným nápadem přišel. Snad každý, kdo zadal do internetového vyhledávače (v českém jazyce) hesla emetofobie či strach ze zvracení, narazil na blog jisté Elišky. Bohužel již více než pět let je blog neaktivní, ale informace na něm uvedené najdete i tady – převzato s laskavým dovolením a citováno.

Vyhledávač z Internetu vytáhne dále zejména neužitečné odkazy na medicínské překlady a poté různé kusé zpovědi a žádosti o radu. Zdatný hledač však určitě najde blog Terezy Šťastné a její příběh na iDnes.cz. Lze jej pojmout jako celkem slušný úvod do problematiky emetofobie, ovšem autorka se zdá být na počátku svého boje, tudíž se o boji a životě s emetofobií nedozvíme tolik, kolik bychom asi chtěli.

A proč vůbec chci za každou cenu věnovat celý blog této poruše, proč je komunita tak důležitá, proč je nutné šířit vědomí o emetofobii dále? Protože strach ze zvracení dokáže život znepříjemnit nejen jím postiženým, ale dokáže pomotat hlavu jejich (přirozeně) zmatenému okolí. A protože navzdory všem nepříjemnostm se emetofobie dá léčit, se strachem se dá žít plnohodnotný život a časem jej téměř úplně přemoci. Není nutné ztrácet čas, každý den lze něco udělat pro to, aby další den byl snažší a příjemnější. Tak proto!

Mnoho sil a nových, příjemnějších, životních zážitků vám přeje autorka.